Velmi tajemná glosa

Barviška: Žoz - zelená, Yara - růžová (fuj) :))

Cesta do temné budoucnosti a do temných tajů gramatiky – Kájja a Yara a Já taky

Vlastně to bylo opravdu krásný...ale zpět už se vrátit nechci. To nejhorší jsem si prožila a nikdy to prožít znovu nehodlám... takže to bylo ošklivý a zároveň krásný. Děvče ty máš dost bylo to fakt ošklivý, prošla jsem si peklem a jsem ráda, že to mám za sebou. O čem vám vlastně tady vyprávím? Nevím Kapitola 1. O mém zničeném životě... Kapitola 2. O zničeném životě glosátorek nejdříve od začátku

Mě, jako černovlasou dívku s černýma zvědavýma očima, plnými krve, rty a menší postavy si málo všimnul. Taky bych si téhle povídky nejradši nevšímala Tedy, když jsem byla sama, ale jak ke mně přišla Lily a April, dvě nejlepší kamarádky... to jsem byly švédská trojka no vidíš, věnuj se radši matice, nebo eh... no nic a občas se k nám herkulesem přilepila i Carol a to už byl pořádný grupáč. Opravdu, Carol nebyla nej kámoška, byla s námi přilepena jen stehnem, takže skoro k nám nepatřila... začalo to všechno v prváku...

Moje rodina byla taková jiná...pochopitelně. už v tom, že jsme kouzelníci, ale táta je čaroděj a mamka kouzelnice. Sorry, ale většinou to bývá naopak, kouzelník a čarodějka. Dneska mě napadají samé zvrácenosti. Ze mě vyšlo něco mezi... myslela jsem si, že jsem čarodějka, ale neuměla jsem vůbec nic. Nedávalo mi zabrat čáry s hůlkou, ale co potom mávnutí ruky a dotyčný byl vyhozen z okna nebo vyskočit a létat pět metrů nad zemí- to bylo moje. Ale kouzla mi rodiče zakázali, mohu je používat jen pro dobro druhých a v nejhorší chvíli. Která právě přišla, když jsem začala psát tuto povídku. Jinak řečeno můžu používat jen čáry s hůlkou... O tom, že jsem i čarodějka věděla jen Lily a April, které byly v Bradavicích omylem. A mí rodiče a Harry Potter, kterého jsem si později vzala i přes tu homosexuální příhodu s Dracem Malfoyem, kterou jsem mu ale odpustila.

,,Sakra, kde je to nástupiště!" volala jsem asi za pět minut jedenáct, když nastupovala do pr...vákua. Pokoušela jsem se narážet do všech sloupů, kolem kterých proběhla, jestli to náhodou nebude ten k expresu. Nakonec jsem měla jen hromadu modřin a těžký otřes mozku. Jo a málem bych zapomněla, ten vlak mi ujel.

Do vlaku jsem nastupovala těsně před zahoukáním úplně potlučená, polomrtvá, s podlitinami od cihel a těch tvrdých sloupů.

"No skvělý a teď ještě najít volné kupé," říkala jsem si pro sebe potichu. Každou chvilku do mě někdo šťouch. "Co děláš, ty hovado," rozkřikla jsem se tam na Harryho Pottera. "Si myslíš že když jsi nějaký brutální kingoš, že jsi skoro zamáčk Voldyho, tak že můžeš šťouchat do takový buchty, jako jsem já?" Všude se rozhostilo ticho.A pak jsem zjistila, že jsem přeskočila do budoucnosti, páč tahle povídka se odehrává v dobách Harryho rodičů, víš Yaro? :D Vždyť to je povídka "cesta do temné budoucnosti" tak jsem to chtěla trochu napnout a urychlit. Vůbec nechápeš mé záměry Žozefo XD Všude bylo je narváno. Hele poloprázdné se tu jedno našlo, neotálela jsem a hned vstoupila dovnitř. Seděly tam tři malé dívky, staré asi tak jako já. Nenápadně jsem si sedla do kouta a dělala, že tam nejsem. Narvala jsem si do uší mptrojku a poslouchala Aquu. "Já se tak těším," řekla s nadšením vysoká, modrooká blondýnka a začala si zpívat: "Ájm a barbí girl, in a barbí wooorld."

"Jako malé dítě... je to vidět...Já ani moc ne mamblbýho tušáka, holky...bolí mi břicho," postěžovala si dívka u okna a začala rodit. "No tak, Carol, věř si. Všechno dobře dopadne... Určitě všichni půjdeme do Nebelvíru a společně to dotáhneme až do konce, ne? Jak se to vůbec bude jmenovat?" dodala červenovláska, která seděla skoro vedle mě. Na první pohled vypadala opravdu sympaticky a mně bylo líto, že jí neo(?)znamím, že mně asi brzo někdo zabije. Zavládlo trapné ticho a každý přemýšlel, jestli má ta dívka pravdu nebo ne, jestli všichni půjdou do vysněného Nebelvíru. Kam chodí kingoš Harry Potter, který se ještě nenarodil. Tohle je glosování glosy. :) Za koho kopeš?!Samozřejmě já si tam taky přála jít... Hlavně ne do Zmijozelu. Ti co tam šli seprý dali na špatnou cestu a stali se společenci nějakého Pána. Pana Davida Ratha, jak říkali rodiče. Moc jsem o něm nevěděla, ale někde jsem slyšela, že jednou dostal facku a od té doby nesnáší všechny lidi, ale jinak mě ani mi moc nezajímal.
Ticho bylo až moc trapné a já začala vnímat, že se na mě všichni holky otáčejí a prohlíží si mě. Jasně, každého zajímá holka s podlitýma očima. Nakonec mi ta blondýnka vrazila facku a pak mě oslovila:
"Ahoj, jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se mě.
Sakra, kde je hlas? Měla jsem tak velkou trému před holkama, že jsem ztratila hlas. "Nia, Nia Moriesová" zachraptila jsem. "Nia, Nia, ty blbko, ty mě neznáš? Nia, Nia, Nia, Nia."

"Nia. Já jsem April Horgitová" já ne
"Lily Evansová" zamávala se na mě ta sympatická holčina a zasmála se a vyskočila z okna.
Ještě jsem čekala představení od té dívky, jak měla špatné tušení, ale nepadlo ani slůvko. stále Rodila. Asi jí opravdu bylo špatně- začala měnit barvi z fialové na zelenou...Lily a April pochopily, že se asi už dneska nepředstaví... udělaly to za ní... "Už vidím hlavičku!" vykřikla vzrušeně Lily.
"Jo a toto je Carol Zabagiová << jak se to čte? Normálě Kerol Zabijačková. Cos myslela?" představila mi ji April a Carol se na mě podívala a pokusila se o přetrhnutí pupeční šňůry a následně o úsměv. To co z toho vyšlo ani úsměv nebyl. Ale taky byla příjemná, sympatická.
Do zelených očí ji padaly lesklé hnědé vlasy a bylo vidět, že je opravdu hodná... taková malá neškodná čičinka co rodila v jedenácti. Takže to je jasná nebelvírčanka a April s Lily taky. A co já? Stále jsem si nebyla jistá jestli mimoudrý klobouk Mimoň nezavede do Zmijozelu. A co když jo? Pak určitě budu šikanovaná protože Zmijozel je kolej Outsiderů. a ztratím skvělé kamarádky, které se nyní zdají na dosah... jen si šáhnou...
" Hej, co na mě matláš ty úchyle?" vykřikla Apríla a já jsem zrudla.
"Eh... promiň," vykoktala jsem ze sebe a sedla jsem si zpátky do kouta.
Vlak prudce zabrzdil a děti narazily na protější stěny, všechny byly mrtvé vybíhají ven... já jen vykuleně pozorovala co dělá Lily. Ta mi
zavedla sukni a April a stále zelenou Carol a její dítě k nějakému lidskému stvoření velké jako no jako... nic tak velkého jsem vlastně ještě neviděla... protože jsme bydleli v bungalovu a žádné vyšší věci se kolem naší chýšky nevyskytovaly... no vypadal jako obr.... Nasedli jsme si do loďky a směřovali do krásného starého hradu. Tam jsme ale nikdy nedojeli... Měla jsem z něho husí kůži , ale naopak byl plný dobrodružství a kouzel. Celou tu dobu plutí po jezeře jsem si povídala s Lily a nakonec jsem umřela měla pocit, že jí několik let již znám a Lily se stala nejlepší kamarádkou... po dvou minutách známosti.Opravdu mohla jsem jí říct cokoliv a vždy mi pomohla. I s tím jak sbalit Harryho Pottera. To byl totiž zase její syn a ona věděla, co je pro něj dobré. April se stala také skvělou kamarádkou, ale neříkala jsem ji vše byla to taková kamarádka na povídání... takže jsem jí neříkala vše, to snad chápete, ne? Ne, asi nemám dostatečné vzdělání také byla skvělá, jako Lily. Než jsem se stačila vzpamatovat, stála už sem v obrovském sále s létajícími svíčkami, sicherkami, dělníky, mobilních telefonů, holubů, ražniči, moravských vrabců a papírků od žvýkaček, vyzdobenými stěnami, stoly různých kolejí s vys(m)átými žáky vzpomínajícími jak zde ještě žili stáli před několika roky vyklepaní také.

"Joly Garagrová << seru na výslovnost, tyhle vyloženě ingliš jména nepřečtu " řekla paní s špičatým kloboukem, asi McGonagalová Asi ne, ta má totiž dvě L tak to asi není Minerva a já se vzpamatovala, že už to není sen, ale skutečnost. Stojí v bradavickém hradě a čekám až na mě vyjde řada a já půjdu na popravu. Fakt jsem se na ni těšila. " Havraspál" co ? zakřičel klobouk a příslušná kolej začala pískat a ječet... a potom to šlo jako po másle...
" George Horiston"
" Zmijozel"
" Jenifer Patriciová"
"Zmijozel"
"Jane Greangová"
" Mrzimor"
"Natan Pánev."
"To bude asi omyl. Pošlete ho zpátky."
"Sirius Black" a z hloučku vyšel krásný kluk s černými neposednými vlasy a šedýma očima. Očividně neměl trému. měl v ruce samopal a na hlavě ponožku.
"Nebelvír" potvrdil klobouk pořádném přemýšlení. Chlapec se rozběhl ke příslušnému stolu a během minuty všechny postřílel.
"Lily Evansová" koukla jsem se rychle na Lily a ta se na mě podívala vyděšeným pohledem.
"Nebelvír" zakřičel klobouk a bylo vidět jak si Lily ulevila. To, jak si Lily ulevila, bych radši nerozváděla dál.
"Lucius Malfoy"
"Zmijozej" cože? Pepa
"April Horgitová" s April jsme si vyměnily vyděšené pohledy, ale už upalovala ke klobouku...
"Nebelvír"
"James Potter"
"Nebelvír" A znaménka vypadaly z klobouku a už je nikdy nikdo neviděl.
"Nia Moriesová" no to snad ne, ztuhly mi nohy, sakra rychle je rozpohybuj dělej... ale já stála jako přikovaná k zemi a nehodlala jsem se pohnout
"Chybí?" zeptala se McGonagalová. "Nebo zase hulí na záchodcích jako posledně s Ufňukanou Uršulou?"
"Ne ne, tady jsem"dobrý hlas mi ještě slouží. Pomalu jsem došla k sedačce a klobouku a hned jsem si pustila televizi mi bylo jasný- já do Nebelvíru nepůjdu, už je plno- ne to není možný nikdy není plno.Pomalu jsem se posadila a čekala jak vyřeší můj osud kouzelný klobouk.
"NEBELVÍR"křikl bez jakéhokoli důrazu nebo znaménka.
Co? Já jsem v Nebelvíru? To je snad sen... sen, který se mi splnil... já jsem v Nebelvíru, jsem u Lily a April a za chvíli tu bude i nyní už bílá jako stěna Carol. Právě kojila José Esmeraldu, tak totiž své dítko pojmenovala. no abys to tam nevrazila, že? No když se neví jestli je to holka či kluk Konečně jsme všichni spolu, všichni čtyři.
Rychle jsem dohopsala ke stolu, kde mi Lily, April a ostatní z mé kolej s pískotem uvítali. Uvítali mi. To jsem měla ale radost. Poprosila jsem je, ať mi uvítají ještě jednou. Já bych prosila pivo a zelenou, děkuji.
" Rian Glow"
"Havraspál" tvrdil klobouk,"plostě a jedině Havlaspál. Nikam jinam se Lian Glou nehodí. Tak plosím pšejdi k Havlaspálskému stolu, Liane."
"Make McHoldy"
"Havraspál" já už nemůžu.Já ještě jo
"Kate Holdingová"
"Mrzimor"
"Remus Lupin"
"Nebelvír"
"Carol Zabagiová" řekla ?April, Lily a já jsme byly úplně tuhý a naslouchaly jako všichni ostatní kam ji kouzelný klobouk pošle. Všichni tři jsme na ni koukaly ne to je slabý slovo mi doslova zíraly na její vystrašený obličej, v něm jsme našli otázku: Co když mi co má furt s tím MI? pošle jinam? Ale všichni jsme věděly, že mi patříme k sobě a tvrdě trvaly na tom, že Carol půjde k nám- do Nebelvíru. A určitě i ona to v hloubi duše věděla a věřila s námi že půjde k nám. Pilně si sedla na sedačku (jak se pilně sedá na sedačku? já umím jen pilně glosovat, ale pilně sedat na sedačku... no to jsem ještě neviděla.) a McGonagalová ji posadila na hlavu betonový kvádr a na něj klobouk. Ten jako vždy dlouho přemýšlel a nakonec se vymáčkl:
"Zmijozel"
Carol na nás vyděšeně koukala a mi jsme jí ten pohled oplatily. Vůbec jsme nechápaly co to má být.
"Co je to za zkrvenou hovadinu?" rozkřikla se tam Lily. "tohle prostě neplatí."
Brumbál vstal a řekl: "Nevyskakuj si. Jsi v prvním ročníku a už děláš ramena? Ještě tě můžeme poslat domů, to si piš!"
Přidala jsem se: "Zmijozel je pro děvky. Je podle vás Carol děvka?"
"Uvidíme, co na to řekne náš Moudrý klobouk," dala si ruce v bok McGonagallová.
Moudrý klobouk moudře poznamenal: Sami vidíte José Esmelaldu v jejím nálučí. Pšece je jasné, še kdyby nebyla děvka, nechovala by teď dítě."
"To bylo omyl!" bránila se Carol.
"Omyl neomyl," zavrtěl hlavou klobouk, "děvka jako děvka."
Carol už brečela. "To nebylo tak, jak si myslíte – "
Moudrý klobouk ukončil rozhovor klidným hlasem.
"Buď si uvědomíš, še nemáš jinou mošnost, nebo se můžeš losloučit s Bladavickým hladem a jeho posemky."
Carol mlčela.

To je určitě jenom sranda...Vždyť patří k nám do Nebelvíru a ne k těm zlým lidem. Vždyť jsme parta, mi (!!!!!!!!!!! *Yara si bere po vzoru Kami do ruky pánev*)patříme k sobě.Ve vteřině jsme pochopily, že tady se naše a její cesty rozdvojují a ta její je na úplně jinou stranu, přímo do Zapovězeného lesa. Ale my jsme ji nehodlaly jen tak pustit, a tak jsme se rozběhly za ní a už nás nikdy nikdo neviděl. než ta naše blbá třídní poslala do lesa FBI. Přísahaly jsme si také, že i přes to bude naše skvělá kamarádka bez ohledu na to, že je ve Zmijozelu a mi Zlato, kde jsi s tou pánví? v Nebelvíru Už ji nesu ! .A ona naopak pochopila, že jestli chce přežít, musí se změnit, hodně změnit- a k horšímu. Protože jinak by se mohlo stát, že ji David Rath nebude mít rád.

Bože, to byla hrůza! Yaru polil studený pot.
Fuj, to je ale pakárna.