Druhá kapitola odporného šitu

Harry se ráno vypravil na Příčnou ulici. Zavolal si Záchranný autobus a ten jej dopravil na místo útoku. Rozhodl se, že si koupí i knihy do školy, protože dopis dostal již před 3 dny. Zamířil rovnou do knihkupectví, kde se jal (no tedy, vypadá to na radikální změnu stylu po minulých Dursleyovi nepočítaje) vyhledávat knihy o Ohnivé whisky a Zemi fantazie kde je takový ten Ostrov co se nesmí napsat ani do město jméno zvíře věc Myslíš Gargantuův ostrov? Neprošel holt mojí cenzurou a ostatních živlech. Nemohl nic najít, a proto zašel za prodavačem, aby mu poradil. Ten už ale byl tak nametený, že se zmohl jenom na: "Ghrhlt." A usnul.Ovšem pán, který stál náhodou vedle mu prozradil, že knihy tohoto tématu se již nevyrábějí. "Zkus ruskou vodku," pravil. "Když chlastám, jsem ve svém živlu!" začal se šíleně smát, až se celý svalil. Je jen pár kousků a ty jen těžko sežene. Harry byl smutný. Chtěl zjistit něco víc, ale tohle mu nepomohlo. Slušně poděkoval, koupil si knihy do školy a šel si sednout k Floriánovi. Cestou tam mu v hlavě zazněl hlásek jedné z knih.

,,Vrať se domů, někdo tě tu hledá a je na nervy z toho, že tu nejsi." Velmi starobylá kniha, s velmi starobylým vyjadřováním... trochu jako Zdeněk Jaromír z šternberku. Hm... nebyl to Vážený ministerský předseda Klement Wenzel Nepomuk Lothar kníže Metternich -Winneburg-Ochsenhausen, vévoda z Portelly? Je to nejdelší jméno z dějepisu, které si pamatuju.

Harry se rychle rozeběhl na ulici, kde si přivolal Záchranný autobus. Stana Silničku už začal pěkně srát. Doma proběhl kolem nic nechápajícího strýčka a zamířil do svého pokoje.Rozrazil dveře a padl do náruče smrti Siriusovi. Vždyť ten je mrtvý, ne?
,,Harry. Tolik jsem se bál, že se něco stalo."

"Žorži, nedělej to, nestřílej. Kdo má ten bordel potom uklízet?"
Jmenovaný pochopil. Oni mysleli, že něco provedu.
,,Nic jsem neudělal, nemusíš se bát. Zemřel jsem zcela přirozenou smrtí, bratře."
Byl naštvaný, proč mu nevěřili? I když, nebylo se čemu divit, on jim to nikdy neusnadňoval. Ani tehdy, když urval hydrant na školní chodbě, nebo ten den, kdy házel balónky napuštěné vodou z astronomické věže. Vzpomínky se mu náhle vyrojily v hlavě.
,,Takže víš všechno? I to jak jsem kouřil na hajzlících s Uršulou?"
Sirius se na něj díval zpod máminy sobolí sukně. Nelitoval jejích přivřených očí.
,,Ano vím."

"Ou, Bože!" Harry hystericky popadl svoji oblíbenou žiletku a v depresi se složil na zem, jak Cheva z roku 1995.
Sirius se divil. Myslel, že Harry bude nadávat, proklínat je, ale tohle nepředpokládal ani on, ani Snape Snape, ani Brumbál a dokonce ani Vampýr Václav. Ne, že by se Snapem někdy mluvil, nikdy si nerozuměli, ale vždy stál mezi nimi Brumbál, a tak se vždy dozvěděli vše co potřebovali.
,,Víc mi neřekneš? Nebudeš mi nadávat?" Sírius věděl, že schopnost zapalovat ohně bez sirek si Harry nikdy nepřál.
Harry se pousmál.
,,Ne nebudu, ale jen tak vám to neodpustím, to si pamatujte." A demonstrativně zamával žiletkou.
Sirius se taky pousmál. Jak si byli podobní. Jeho bratr byl taky takový, a jak je vidět čárka, ale tentokrát to není tak hrozné jako jindy, tak Harry je hodně po něm.
,Půjdeš teď domů?" Ne
Harry se zarazil.
,,Kam domů?" nikam
A dveře rozrazil.
,,Nech se překvapit."
Dudleyho porazil a pak se s tramvají srazil. Zuby si vyrazil, sousedku urazil a nakonec si páteř přerazil.

Sirius mávl hůlkou a Harryho věci se sbalily. Jenom knihy básní Yary zůstaly na stole.
,,Můžeme jít?"
,,Ne nemůžeme, ještě tohle, vidíš?"
Harry ukázal na knihy. Sirius se jen bezradně díval na stůl.
,,Harry, ale já nic nevidím. Vždyť víš, že jsem už patnáct let slepý, od té doby, co jsi mi štěrkátkem vypíchl obě oči.Dnes je tomu skutečně patnáct let," posmutněl.
Teprve teď došla Harrym slova, že nikdo neví, kromě Jamese-muflona, že Lily byla víla. Oni ty knihy neviděli, a tak nemohli Lily odhalit. Tak to mají lepší než CIA. V té chvíli zase uslyšel hlas knihy.
,,Správně, ale může nás vidět, jenom mu k tomu musíš dát svolení." Po ní hned promluvila druhá kniha. A po ní předvedla Žozefa celou škálu sprostých slov, které se za život naučila.
,Ale mě neprozrazuj, budu tvoje záloha." To promluvila kniha Země. Promlouval jí moudrý Křemil.
,,Já Harry Brumbál, dávám svolení k tomu, aby sirky nehořely (ach, tak jsem ho zase přecenila) mohl sdílet mé tajemství ohně."
Harryho v tu chvíli nic jiného nenapadlo, ale jak to vypadalo stačilo to, protože Sirius teď knihu viděl.
"Vidím ji! Ve tmě vidím knihu! Zázrak! Zázrak!" Stočil se do klubíčka a výskal jako malé dítě. Harry ji vzal do rukou a hodil do batohu, potom nenápadně odnesl čárku do kumbálu a už ji nikdo nikdy neviděl aby to neviděl Sirius přihodil i druhou knihu.

,,Už můžeme jít?"

Harry se naposledy porozhlédl po pokoji a přikývl.
Sirius jej chytil za ruku a společně se přemístili... do světa homogenní vášně vzorečků a kyselin. Vrrr... kyseliny rozežerou i rodokmen.



Na to si počkejte. Vím, že je tohle žalostně málo, ale já se musím jít učit. To běž, třeba z tebe ještě něco bude, ale musím tě zklamat, slavný literát určitě ne. Takže vám tohle musí stačit. Já bych klidně zvládla i třetí díl. Jen jestli tu tvou verzi někdo čte? Třetí jsem nenašla, ale zapracuju na tom. Dobrou noc