Glosy | Vražda, srdíčko, trávníček a piáno

Bylo nebylo, uprostřed temného hlubokého oceánu byl ostrov. Nesa název po svém prvním obyvateli, všichni mu říkali Gargantuův ostrov. Netekla v něm žádná čokoládová řeka, ani se nad jeho horami nevznášely žádné něžné nadýchané obláčky, byl to prostě ostrov. Kolem pluly bujná mračna ryb, ještěrek, gaviálů a kožatek středních. Království surikat se přesunulo na Novu, kde ho dávají každý týden v šest patnáct. Zůstalo tam jen stádo podupávajících my little ponyů, kteří se navzájem oždibávali a poskytovali si další služby výhodné pro obě strany. V průzračně čistém jezírku mírumilovně plula mrtvá kachna.

Náš příběh začíná v době, kdy se tělo mrtvé kachny usadilo pod vrstvou bahna. Dříve si jí nikdo nevšímal, a proto po ní teď všem zůstala v srdcích prázdná místa. Slon Emil hořce zaplakal. A Vampýr Václav, ten tam vůbec nebyl. A proto si začali všichni hledat novou zálibu, kterou by zaplnili toto prázdné místo. Volba byla těžká, ale vítězná karta padla na fotbal.

Pouze skákací mrkev se cítila důstojnější než všichni ostatní a začala se učit hrát na piáno. Výrobce rtěnek se k ní přidal po patnácti hodinách skandování na Gargantuově stadioně. A brzy se k nim začali přidávat další a další. Za chvíli již měli celý orchestr a Mrkev jim velela. Složili svou vlastní píseň, kterou si teď všichni zazpíváme.