Glosy | Megaglosa

Tmavočervená: wlkeR (protože indigo je moc podobný šedivo-modré, okradl jsem vlastního bratra o barvičku... lízátka došly.)

Žltá: iwush (ktorá prosí o ohľady, keďže toto bol jej prvý pokus o glosovanie:)

Seděla na posteli, protože neměla na židli ani gauč a jakýmsi zázrakem u ní fungovala gravitace a hleděla na zmutovaného(fotografii) Harryho Pottera, ktorý sa na ňu úchylne usmieval. Bylo jí patnáct, ale napriek tomu bolo jej IQ záporné číslo. (a to jsme poznali jako z čeho? V Anglii nemaj občanky, jen takej papír co předkládáte v obchodě, že si můžete koupit chlast... a ten se vydává od 18/21, teď nevim...) a na knihy Harryho Pottera si musela vydělávat nejstarším řemeslem... jí(já se z toho "ujíkám")dávali(POZOR! Návrat oživlých knih) (a ještě ke všemu v mužském rodě! Sem s nima!)(*připravuje si mačetu na obranu *)energii v její kobce(samotě). Dveře jejího pokoje někdo prudcepozvracel(otevřel. Tie sa odrazili od steny a dotyčnému úder vrátili.). Nebyla(stál v nich)toobyčejná budka, byla to kadibudka! (Tohle je celá latrína...)(n)Nikdo jiný než její soused a nejlepší kamarád a zároveň pasák a prasák v jedné osobě – Angel s ní neměl trpělivost. A ona se teď užírala sebelítostí, která nevhnutelně musela skončit sebevraždou. Nebo vraždou!

"Co tu děláš? Snažíš se mě zabít?" Zeptala se Katharina (uf, už jsem si myslel, že Buffy) wlkeRovy kredence, která zarytě mlčela. "Hej a už sa mi skoro podarilo, tak neruš!"

"Tvá máma nás(mě) pustila ze řetězu a vravela, že ma máš ísť vyvenčiť. Prý si sama sobě dnes nevylezla z pokoje, a tak to půjde lehce.(s mou pomocí určitě)"

"No a?" Řekla smutně. ("No b!", odvrkol naštvane pasák a znechutene si ju prehliadol.)(prosím povšimněte si dalšího exempláře uvozovací věty zprzněné)(Óóó! *fotí*)

"David Tennant (aww *Marrionet se rozplývá nad úžasným britským hercem, kterého stejně nikdo nezná*) (Zná ho google a tím pádem celý svět.) je minulost, smiř se s tím. Nyní je tvým revírem kanál." ("Hold už nejsi, cos bývala, děvče. Zákazníci jdou po jinym zboží. Koukni se na sebe. Tebe neprodám už ani do Bulharska. Ale nič si z toho nerob, pozri aký krásny nový budík som ti kúpil. A nie, nie je pokazený skutočne má tie minúty odratúvať. A keď ich odráta, čaká ťa prekvapenie.")

"Tobě se to lehce řekne, ale já jsem právě přišla o jediný druh zaměstnání, na který můj intelekt stačí. Co teď budu dělat?"

"Doporučuji smrt!"

A jak Enžl řekl, tak se také stalo. A tento deň sa zapísal do histórie ako najšťastnejší deň roku 2009.

"Stejně byl pitomec a nezasloužil si tě (tuhle si nezaslouží nikdo, takhle brutální tresty nerozdával ani Stalin). Ty si zasloužíš někoho hodného, milého, odporného, kdo tě bude ochotný nosit v náručí.(tak doufejme, že Katharina neváží metrák)(zato víme, že mimo mentální indispozice je i tělesně postižená)."(♪Hajej, dadej nemluvňátko, dáme ti jed na cukrátko. Umřeš rychle, to se ví . Mája smrt tvou oslaví...♪ Pomoc, už mi z toho hrabe!) (to celkem brzo. To chce cvik!) (Veselá básnička :)) (:D)

"Nikoho takového neznám.(Spíš se nikdo takový nepohybuje v tvém okolí) (páč ten, to se pohybuje, z tebe brzy slítne na tlamu a shoří v atmosféře) Ty jo?"

"No já... Chci ti něco ukázat(úkryt ztracených čárek?) (já četl "prostředníček" – taky by fungovalo), tak pojď honem.Lebo ťa k tým koľajniciam nestihnem priviazať."

"Já nikam nejdu. A ne a ne a ne!A ešte raz NE!"

"Ale dceruško..."

"A ne!"

"Tohle si nemůžeš nechat ujít a já si to nenechám pro sebe." (skoro bys mohl. Víš kolik námahy bys nám ušetřil?)

"Já to nechci vidět."(Trochu mi to připomíná rozhovor maminky s dvouletým děckem, když chce koupit lízátko) (a neci a neci a neci!!! Bééé)(Jak se rozhovor o výběru partnera stočil k lízátkům? – Ne, počkat, mlčím.)

"Fakt ne? Máš ještě tu atrapu hůlku co si vyhrála v tom knihkupectví při vydávání sedmičky?" (bože. Určitě jste to taky viděli. A ještě prodávali Harryho brýle a Harryho klobouk a Harryho...ééé...určitě ještě něco. To byly hračky pro mentálně zaostalé...) Já si pamatuje, že ke čtyřce (nebo tak) dávali galeon. Jsem teď teda bohatá?

"Jo mám, proč?" zeptal se Franta Hrobař, který šel náhodou kolem.

"Vezmi jí sebou, něco mi říká, že se m(t)i bude hodit, keby si sa náhodou bránila. (Mně by se hodil záchod, ale někdo mi ho zabral*zuřivě hledá viníka*)" (to byla mačeta)

"Na co?(Vážně to tu musím napsat?)"

"Abych ti ji mohl v příhodné chvíli vrazit do nosu, chápeš?"

"Uvidíš, tak pojď."(*utírá slzu dojetí* lepší rozhovor nečetla) (fajnovej dialog. Připomíná mi to...eh...teď by tu měla být nějaká veselá historka, ale mě to nepřipomíná nic) (mě to připomíná, jak sem četl u tety Esmeraldu; tam byla jedna stránka kde žádnej řádek neměl víc jak 10 znaků, včetně uvozovek.)

Katharina se zvedla a vytáhla z pod postele postupně mrtvou myš, špinavé ponožky, nahnilý banán, pavouka na citronu, neotvorené lieky na retardáciu, velkou krabici, z ní malou krabičku a z ní ještě menší krabičku až vytáhla úplně nejmenší krabičičičku av ní byla matroška; z té vyndala tmavě hnědou hůlku, která působila skutečně doopravdy uplně nejvíc maximálne opravdově (co může být neopravdového na kusu dřeva? Moje špejle sou taky totálně realistický, a viděli jste ty polena, co sem jima včera zatopil v kamnech? Ani špetka iluze na nich, to vim, páč iluze nehořej). Zasunula si ji za Jeany.(Fakt? Mohl jí aspoň spálit zadek. Nezná pravidla hůlek? Proč se rozčiluju, stejně není pravá.) (Jeany? To je jméno. Normální ženský jméno. Když tak jeany nebo džíny česky) (Jean...ne d‘ Ark? Chuděra panna orleánská, takýhle puberťačky za ní strkaj hůlky, no fuj.)(no tak toho, čo by ju nosil v náručí asi nenájde, keď má AŽ také veľké jeany)

"Tak pojď, maličká, hodný strýček ti dá lízátko. A ukáže ti zbierku motýľov."

Vzal ji za ruku a táhl Londýnem (jako přímo z tý postele? Exhibicionisti...)(a ako opustiť dom?...nič??)až do zcela prázdné ulice ve čtvrti Soho.Tam zastavil a s diabolským smiechom a nožom v ruke sa k nej otočil. "Tak co, koťe, rychlou nebo pomalou smrt?" Ona si z toho nič nerobila, pretože blbosť je nesmrtelná a pokračovala do dalšej ulice n(N)a jejímž konci byly jediné dveře.(Jasně, samy dveře uprostřed ulice a kde je nějakej dům?) (haha. To je dobrá představa. Levitující dveře) (A někdo před nima zaparkoval tečku... *wlkeR zvedne tečku a Bramo samo zavře dveře* ... Aha? Sakra... *plíží se pryč, jakože on nic*)

"Co tam je? Krematorium s nonstop zapnutou pecou. Je ti zima dievčatko?"

"Uvidíš, budeš čumět." Usmál se pasák Angel na schované vrahy. (musel se přebytečného zboží zbavit. Už ani ti Rumuni ji nechtěli) Však ani v Rumunsku nejsou takoví zoufalci, že by brali všechno.

Šli společně až na její konec. Katharina pomalu otevřela dveře. Pretože keby ich otvorila rýchlo, jej mozog by z takého návalu nových informácií praskol... Ehm, "mozog". Vešli dovnitř. Nic jiného než čtyři stěny cihel nikdy v životě neviděla, protože do té doby žila pod mostem, a ten měl jen pilíře a oblouky.(Smrt zaživa. Kdo má nějaké kameny k ukamenování?) (já mám šrapnelovou hlávku zelí!) (mám spoustu nádobí a babiččiny prastaré nakládačky)

"To je ono?",rozhliadla sa po maskovaných postavách, ktoré ju obkľučovali.

"Ne, to bych tě sem netahal. Ešte ich mám pár v zálohe."

"A co tady budeme dělat?" Deti.

wlkeR si šel vypůjčit promítačku a nějaké vzdělávací pořady.

"Vytáhni falešnou hůlku. A strč si ju do oka."

"To nemyslíš vážně? Já myslela, že na kouzla nevěříš." (halóó, visí před tebou dveře zavěšené v prostoru... a vůbec, celej tenhle dialog je úplně kouzelnej.)

"Nevěřil jsem. Teď už ano. Vytáhni ji. A strč si ju teraz do druhého oka."

"No dobře."(Jak duchaplné, originální, skvostné... *upadla do kómatu*) (teď je otázka, z čích... džínů se ta hůlka... *je uškrcen bratrem/svědomím za zneužívání jeho barvy*)

"Pamatuješ si Hagrida z jedničky? Jak se dostal do Příčné?"

"Jasně, že ano. Viděla(já myslela, že to četla...) jsem to milionkrát." (už víme, čim si tak vymyla mozek)

"Tak se postav před tuhle stěnu a zopakuj to." (Om batareia baishimandayan sowaka! ... Ne, počkat, to je Tokyo Babylon.)

Otočila se kam ukázal a dostala cihlou po hlavě. (wlkeR: zásah a nic? Tak to asi bude křižník nebo letadlovka.)

"Neharaší ti? Mně ne!" (*krví podlité oči * Vůbec ne! Muhahaha....)

"Věř mi, že ne." Vole!... ehm... chci říc – Páni! To je ale dialog.

Poklepala na cihly bouracím kladivem, aby to šlo rychleji. Chvilku se nic nedělo a pak se stěny pohnuly a cihly Katharině popadaly na hlavu.....(pět?) (pořád nepotopená? Kam míříte?) nemohla věřit vlastním očím, tak si půjčila náhradní pár od náhodného kolemjdoucího. Stěna zmizela a oni stáli na konci(a jak poznala, kde je začátek?) (Příčná ulice je ocejchovaná, to nevíš?)Příčné ulice.

"To je neuveriteľne napínavé...?"

"Příčná ulice." (Viete si predstaviť ten trapas, keby mlátila kúskom dreva do steny a ono by sa nič nestalo??)

"Jak si ji objevil? Chodil špehovat štětky."

"Přisahal bych, že to tu před týdnem nebylo, ale nikdy jsem nedošel na konec té ulice. Přitahovalo mě to. Říkal jsem ti, že je divné, že si tu hůlku vyhrála, aniž bys jim dávala do slosování o ni lísteček. (Není to divné! My jsme ji tam přihlásili. Maruška, místo hodiny strávené s vlkodlakem, vyhrála hůlku! Plán ztroskotal.)" (já to říkala. Já hned navrhovala, že ji Irina bací po hlavě a já propíchnu. Ale ne. Tady chtěl být někdo originální...) (Ten chlápek, co tahal lístečky to pěkně zmršil.)

"Ty jsi fakt prašák." Řekla a políbila ho na rty potřené jedem. Hneď nato padla mŕtva na zem a začala neviazaná zábava.

Hned uskočila a zčervenala jako shnilý rajče. Angel se usmíval jako to boží hovádko.

"Ty si sama sobě nebrečela kvůli Davidovi?"

"Ne.(*Pláče nad jednorázovou*)" (*pláče nad svým osudem glosátorky. A mačeta jí vzlyká na rameni *) (*Nechápe konec povídky*) (*Nechápe vůbec nic, ale tak nějak je matfyzák a má NATO právo*)(*Rozmýšľa nad pointou. Rozmýšľa. Rozmýšľa. Rozmýšľa. Ponúka čokoládu tomu, kto jej vysvetlí o čo vlastne išlo*)