Extrasupermix 2., který nikdo nečekal

Anotace: Tak...První kapitolka je tady.Doufám že se bude líbit. :) Takže to první byl asi prolog, co? Já si říkala, že je to nějaké divné. Před pěti dny, při začátku nedělní večeře ve Velké síni, si Brumbál nečekaně polil plnovous dýňovým džusem, a pak si stoupl a tiše sledoval studenty, kteří na něj upírali oči a bojovali s myšlenkou, že by mu šli přinést Vanish a postupně se tišili.
Když věděl že zraky všech studentů se upírají jen na něj, usmál se. Tak si to přál. Uvolnil se a opřel se rukama o stůl, aby se mu při pohledu na některé studenty nepodlomily nohy.
"Omlouvám se,"promluvil vlídným, znělým hlasem "že vás ruším právě nyní, když někteří máte velký hlad." Při této větě pohlédl na Rona, který mlsně pokukoval po pečeném kuřeti před sebou "Ale právě dnes o poledni mi došla zpráva z ministerstva.Ministerstvo mi v krátké listině oznámilo, že jak jsme očekávali čárky budou vypuštěny ze všech úředních listin a to i z glos STOP. Telegram pokračoval a oznamoval, že tři delegace škol se dostaví co nevidět do Bradavic.Přesný termín však nesdělilo, proto vás prosím, abyste se pokud dorazí v blízké době chovali vybraně a nedělali naší škole ostudu...Vím že to zní jako kázání. Ale né.  Já vám kázat opravdu nechci neboť vím že kdyby tomu tak bylo, někteří z vás by dělali pravý opak, jen vám dávám malou radu, neb například Krásnohůlské slečny nějací neurvalí burani nebudou zajímat... zato krásnohůlští chlapci, ti vám budou popřád viset za patama. Abychom si to vysvětlili – jiný kraj, jiný mrav,"obdařil je úlevným úsměvem a dodal "Takže.

..Delegace ze všech tří škol můžeme čekat v nejbližších dnech...A nyní vám přeji dobrou chuť!"s touto větou se posadil.

Pět dní se každé poledne chodil dívat do Bati, kdy konečně zlevní ty růžové balerínky na klínovém podpatku na místo před Bradavicemi odkud viděl do všech stran prodejny. Nejednou si všiml že ho z oken hradu pozorují zvědaví koupěchtiví studenti.Dnes tomu také nebylo jinak.Pět dní stál hodinu na pozemcích a doufal že konečně uvidí své fazole klíčit na jezeře uvidí vynořující se stěžeň Kruvalské lodi, nebo v dálce Krásnohůlský kočár a nebo že na nebi z jihu uvidí několik tmavých skvrn rychle se blížících k hradu.Ano...Čtvrtá škola, která se však nebude účastnit Turnaje jako soupeř, ale bude soutěžícím zajišťovat aspoň částečnou ochranu.Tedy...vlastně by měla být něco jako stráž, která bude soutěžícímu vypomáhat v úkolech, avšak jen do určitých mezí.Tohoto rozhodně nelehkého úkolu se chytila rumunská škola Dragones. Po tom prologu fakt nečekané.
Zrovna se díval přes své půlměsícové brýle na jezero, když tu se jeho hladina začala pozvolna vlnit, vzpínat a tiše sténat.
"Jsou tady..."zamumlal si pro sebe a usmál se.
Kruvalská loď se vynořovala postupně.Nejprve se vynořila část hlavního stěžně, poté dva menší stěžně se srolovanými plachtami a pak paluba.
Vlny se odrážely od přídi a na palubě se objevilo několik osob.V té nejvyšší poznal Brumbál mořskou pannu, které zdobila příď lodi a na ní zvrhlého Karkarova – kruvalského ředitele.
Z bočních stran lodě pomalu stékaly pramínky vody, jenž ještě zůstala na palubě.Loď se kymácela ze strany na stranu a majestátně plula až k břehům jezera, kde vyhodila kotvu a spustila můstek, který z velkou ránou řachl na zem. Obrovská vznešená majestátní loď křach na zem. ( L.V.: Máme rádi češtinu aneb Zelená žabka žbluňk! do vody tisíckrát jinak).
Brumbál odvrátil pohled k obloze, kde však nebyl ani náznak toho že by se měli dostavit jiní hosté.Proto pomalým obrovským vznešeným majestátním krokem kráčel vstříc asi dvanáctičlenné delegaci Kruvalu.
"Albusi!"Karkarov se od té doby, co ho Bradavický řiditel viděl naposledy téměř vůbec nezměnil.
Igor Karkarov byl pořád stejně vysoký jako Brumbál, hubený, avšak nyní, když byl zahalen do tmavého pláště, jehož lemy lemovala jakási světlá lemová kožešina to ani nevypadalo.Dalo se rozeznat jen z jeho vyzáblého, podlouhlého obličeje (mám pocit, že tady něco chybí).Karkarov měl neupřímné, až moc temné (1x) oči a na prodloužené trojúhelníkovité bradě mu rostla bradka, o kterou si pravděpodobně pečlivě pečoval :D a stále ji udržoval v pěkném copánku.(a tady je pro změnu dost detailních informací, až nemilo). Tmavé vlasy, lemující jeho podlouhlý, ošklivý obličej se mu lehce vlnily a dodávaly jemu samému jakýsi hrozivý, temný vzhled (2x) a v ostatních vyvolával temný (3x) respekt. (Spočítejte, kolikrát je v daném článku slovo "temný".)
"Igore!"Brumbál si s druhým řiditelem potřásl rukou "Jak se vám stále daří?Dlouho jsem vás neviděl!" (Jako by mi tady někdo svým patolízalstvím vadil)
Karkarov se neupřímně usmál a odhalil tak jeho (Brumbálovy) křivé zuby "Děkuji, daří se nám víc než výborně, drahý příteli!" (Jako by mi tady někdo svou upřímností vadil)
Brumbál ukázal na vchod do Bradavic za sebou "Počkáte až se dostaví další dvě školy nebo chcete jít už dovnitř?"
Karkarov se zadíval na své zuby a pak studenty, kterým zatím stál v čele. (zubům).
Studenti Kruvalu byli oblečení úplně jinak než bývalo zvykem v Bradavicích.
Kruval byl nebyl chlapecká škola, takže nikoho nepřekvapilo když se mezi kruvalskými neobjevila dívka.Chlapci byli oděni do dikobrazích kožešin, drsnějších než ty co lemovaly Karkarovův kabát.Světle hnědé kožešiny byly sladěné s tmavě hnědými ostny podkladem kruvalských kabátů a kalhot, u některých chlapců i čepic a u těch nejdrsnějčích borců dokonce spodního prádla, jak později Brumbál zjistil. Neměli na sobě nic temného.
"No myslím, že do večerního slavnostního uvedení zůstaneme v lodi..."řekl na konec, čímž Brumbála zklamal, ale vlastně on nečekal nic jiného. "Chlapci jsou již unavení a temné dikobrazí kožešiny bychom nestihli dát do čistírny, kdybychom ztráceli čas tady u vás. Proč tady vlastně jsme?"
"Víte...Někdo z vašich studentů by mohl Viktora obtěžovat... A Viky je bohužel na dnešní večer už zadaný,"dodal po chvíli a zadíval se na chlapce, jenž mu po celou dobu stál po pravici a hleděl do země.Hlavu měl přikrytou tlustou čepicí, takže nebylo poznat, že by to byl ten slavný famfrpálový hráč Viktor Krum.Snad jen zkušení fanoušci tohoto sportu by ho mohli poznat, podle jeho shrbené postavy.Ron u okem bohužel nestál a bohužel nestál ani u oken. Postavil se okem až později.
Brumbála nepřekvapila Igorova přehnaná starost o jeho největší hvězdu.Byl vždycky takový. Nabídl mu na dnešní večer komnatu nejvyšší potřeby, ale Karkarov odvětil, že není třeba, že famfrpálové hřiště bude stačit.
Jen co Karkarov zmizel se svým průvodem v podpalubí na nebi (architektura v poslední době boří mýty. Podpalubí na nebi!) se v dálce objevila velká temná skvrna. "APOKALYPSA! SPAS SE, KDO MŮŽEŠ!"
Krásnohůlský kočár, světle růžové barvy, který nádherně odrážel paprsky poledního gay slunce, tažený třemi páry obrovských okřídlených gay koní se zvolna vznášel někde nad Prasinkami.
Brumbál se otočil k školníkovi, který byl čirou náhodou gay a který stál u dveří "Pane Filchi, přiveďte mi prosím Hagrida... Zahrajeme si Gay-basket."
Filch, který se právě zhmotnil vedle Brumbála něco zamručel a odhmotnil se zase pryč šouravým krokem si to štrádoval k hájence, v závěsu za ním samozřejmě paní Norrisová.
Brumbál se široce usmíval.Obrovský kočár přistál asi deset metrů od něj.Růžové dveře s modrým erbem Krásnohůlek se otevřely a z nich vystoupil pohledný mladý gay.(muž)..Uklonil se Brumbálovi, potom od dveří ustoupil a podal ruku obrovské ženě jenž vystoupila jako druhá.
Madame Maxime zlehka uchopila mladíkovu ruku a ladně vykročila ze dveří.Rozhlédla se kolem a pak se zářivě usmála.
"Brrumbále!"zašveholila a podala mu druhou ruku, kterou bradavický řiditel (neděste se, to je úplně normální) jemně uchopil a políbil na hřbet.Mezitím už před ním mademe Maxime stála v celé své kráse – respektive výšce.
Byla asi tak o půl metru vyšší než Brumbál sám, což už byla tedy výška, vzhledem k tomu že Brumbál rozhodně nepatřil mezi výškově malé jedince.
Máme pro vás soutěž, milí čtenáři, kdo správně odpoví, kolikrát se v předchozím odstavci vyskytuje tvar slova "výška" získá... nezíská nic, ale může vás těšit pocit z dobře vykonané práce. Já vím já vím! x € (O, + *ležatá_osmička*) Jo, mám tu otevřený sešit z matiky, protože zítra píšem. No a?
Všichni studenti, Herkulesem dosud nalepení na oknech Bradavic nyní užasli, neb takto vysokou dámu ještě neviděli.
Madame Maxime se krom své výšky vyznačovala také velkým skobovitým nosem a velkýma zelenýma očima, jejichž víčka byla dnes potažená vrstvou safírových stínů a řasy byly obtěžkány snad tunou řasenky.Na velkých rtech, které celému oválnému obličeji dodávaly potřebný, ladný vzhled dámy byla nanesena rtěnka světle červené barvy. Prosím, "ladný vzhled" ?
Podle oblečení, už jenom řiditelky Krásnohůlek, (?... ?... ?)b ylo vidět že škola je nejspíš moc dobře financovaná, protože madame Maxime měla na sobě vínově rudé dlouhé šaty, z hladké látky a přes široká ramena měla přehozený černorudý kus mrtvého daňka sametu.Na dlouhých zrzavých loknách jí seděl malý (No...u madame Maxime byl velký asi jako krabice od televize) nemůžu uvěřit, že tohle sem napíše sama autorka. Ona glosuje své vlastní dílo ještě v průběhu psaní originálu! klobouk, ze stejného sametu jako měla přehoz přes ramena.
V pravé ruce velkou, příruční kabelku příruční kabelka, jasně... a kolem krku a rukou jí vysely (já z toho budu za chvíli vyset na větvi) šperky, stejně tak jako na prstech jí prsteny s drahými kameny odrážely sluneční paprsky.
"Vítám vás, madame Maxime!"Brumbál se opět mile usmíval "Jaká byla cesta?"
"Trrošku moc dlouá, abych prravdu ršekla..."krásnohůlská řiditelka odstoupila od dveří kočáru
"No pojďte ven..."
Z kočáru začali postupně vystupovat Krásnohůlští studenti oděni do upnutých, tyrkysových uniformách a krátkém, slabém kabátku. (jak říká Yara... věta se vyznačuje extrémním smyslem pro shodu přísudku s podmětem)
Ještě že nefouká vítr, ještě by je to odfouklo, pomyslel si Brumbál a sám k sobě se pousmál. Jo, řežu se smíchy. *ADOLF* *ROFL* *LOL* omg...
Studenti Krásnohůlek přijeli ve stejném počtu jako kruvalští, ale na rozdíl od nich přijeli jak dívky tak i chlapci.Studenti a studentky byli většinou vyšší a hubení a věkově jim bylo asi něco pod dvacet (asi 3). Ne, křivdíš jim, jedenáct. Uniformy dívek se skládaly z krátké upnuté sukně, kabátku a střevíčků v tyrkysové barvě. Děvky. Oproti tomu chlapecká uniforma měla dlouhé z části přiléhavé kalhoty s páskem, pohodlné, ale elegantní boty a sako, taktéž v tyrkysové, jen o trochu růžovější tmavší barvě. Šampóni.Strip club !
"Pane řiditeli, potřeboval ste něco?"ozval se za Brumbálem, hluboký uřícený hlas.
Brumbál se k Hgridovi otočil s přiblblým úsměvem.
"Hagride, mohu vás poprosit, aby jste odpřáhl→ ? kočár na smluveném místě a postaral se o Krásnohůlské koně?" Odpřáhl, Žozef, co na tom nechápeš?
"Ale jistě že..."řekl Hagrid poněkud zasněně, protože si právě teď hleděli s madame Maxime navzájem do očí.
"Děkuji..."usmál se Brumbál.
"Madame Maxime, chtěla by jste si prohlédnout školu?"
"Mošná někdy jindy, Brrumbále...Máte tu prršíšerrnou zimu...Uvidíme se na večerši..."řekla a odtrhla se od opětování Hagridova pohledu.Pokynula studentům aby se vrátili zpátky do kočáru a ještě se zeptala "A kampak máme pršistavit košár?"
"K lesu... sektor B, řada 12, parkovací místo č. 389, vedle stojí nové modely společnosti Malfoy a spol., nemůžete to minou. Parkovné je zdarma,"usmál se Brumbál na rozloučenou.
"Tak se zatím, Brrumbále...A vy Agrride, nezapomeňte, še mí koně pijí jen kvalitní whisky a portšebují péči..."s těmito slovy si vlezla zpátky do kočáru a koně se rozjeli k lesu.
Hagrid tam jen tak stál a nepřítomně mával zdviženým prostředníčkem. "Prý whisky. Chach!"
"No myslím, milý Hagride, že tento rok, budete mít práce nad hlavu..."
Hagrid přikývl "Taky bych řek...Ale už se na ty draky setsakramentsky těšim!Teď kdyby ste mě vomluvil...Měl bych jít vodpřáhnout ty koně!"s tím se otočil na patě a dlouhými kroky se pomalu rozebíhal za kočárem. Vysmíval se snad Brumbálovi, nebo "odpřáhnout" používali oba dva zcela běžně?
Brumbál nyní věděl že schází už jen poslední škola.Zadíval se nad Zapovězený les.Bylo už půl druhé a Dragoneská škola stále nikde.
"Pozdě jako vždycky..."usmíval se přiblble Brumbál když se nad lesem objevilo pět skvrn, jenž se rychle přibližovaly.
Studentíci nalepení na oknech a že tam už byli už skoro měsíc (k velké nelibosti školníka, který se nelepené studenty marně snažil z oken sundat) všichni s napětím čekali jakým prostředkem se dostaví poslední škola.Mezi studenty nechyběl ani Harry, který přišel v polovině rozhovoru, který Brumbál vedl s madame Maxime.
"No s čím myslíte že přijde ta třetí škola?" ptal se Ron.
Hermiona se přiblble usmála.Věděla to, nebo si alespoň myslela že to ví, ale pro tentokrát nechala Rona ve stavu, kdy se prostě musel zamyslet.
Nikdo však nečekal že o tři minuty později přistane před brumbálem jeden obrovský zlatý drak a že další čtyři se budou vznášet nad ním.
První drak, pravděpodobně ze všech největší byl zlaté barvy (kecáš, zlatý drak zlaté barvy? Nevěřím) .Na podzimním slunci hrály jeho šupiny snad všemi barvami. Aneb napišme co nejoriginálnější povídku.
Drak byl neuvěřitelně veliký, stejně tak i jeho křídla a při každém jeho pohybu bylo na místech, kde jeho kůži nechránily velké, tlusté, rohovité šupiny vidět jak se pod kůži napínají svaly.
Z drakova hřbetu jenž byl pokryt velkými a ostrými ostny (ostré ostny a skleněná sklenička) seskočil muž, zůstal však stát po drakově boku, kam však položil ruku a až po chvilce kráčel podél draka před něj, avšak zastavil se sotva tři metry před drakem.
Brumbál mu vyšel vstříc.
"Brumbále drahý příteli!"dragoneský řiditel vypadal z těch tří co přijeli s delegací asi nejsympatičtěji. Není divu. Beztak se bude jmenovat nějak sympaticky.
"Arnone!" chachá! s dragoneským řiditelem se Brumbál objal, protože v mládí bývali přáteli.
Drak nepřátelsky zavrčel.Brumbála to však nezneklidnilo a ani druhý řiditel se tím očividně nehodlal zabývat.
Arnon Drean měl vysokou postavu, ale stejně byl asi o deset centimetrů než Brumbál (ano, taky si myslím) .Nyní měl na sobě cestovní plášť z černé kůže. Rehci mají černou kůži. Byl to snad rehčí plášť? Na záda mu splývaly bílé vlasy, které měl vzadu na týle stažené.Nikdo by ho netypoval na jeho úctyhodný věk, protože ještě stále vypadal jako čilý stařík.Jen jeho temně zelené oči prozrazovaly jeho stáří, protože ten kdo do nich jednou pohlédnul, viděl že řiditel už toho má za sebou hodně.Kolem očí se mu hromadily drobné vrásky, stejně jako u úzkých rtů, kolem nichž mu rostl krátký plnovous sahající asi do půlky jeho hrudníku (krátký plnovou sahající do půlky hrudníku :D:D).Úzký nos měl od větru, který nyní začal foukat značně červený, takže to vypadalo jako kdyby každý den pil medovinu. Nebo krev.
"Je to už let, co jsme se neviděli!"zasmál se nervózně Arnon.
"Ano...ano...ano...ano...ano..."přitakal Brumbál a pousmál se "Copak že máš tak krátký plnovous, Arnone?"
Řiditel se začal od srdce nervózně smát "Ach, milý příteli...to víš dračí oheň!"
Drak za ním netrpělivě švihl ostnatým ocasem.Zlatá trojúhelníkovitá hlava, těžká jako kovadlina se objevila na Arnonově rameni, ale nepřenesla na něj celou svou váhu. Ještě aby, co? Proč tu povídku neudělá zajímavější? Kdyby ho jeho oddaný drak rozdrtil hlavou přímo před Brumbálem, na kterého by vzápětí vystříkla všechna Arménova-Dreamova krev, tak by se to snad i dalo číst.
"No ano...promiň..."Arnon se omluvně usmál "Albusi...dovol abych ti představil svého přítele..."šibalsky po drakovi mrknul.Ten na něj však upřel své rudé oko a tak se musel zatvářit naprosto vážně "Albusi tohle je Adriel, Adrieli tohle je Albus Brumbál, přítel o kterém jsem ti vyprávěl, pamatuješ ty tupé palice?"
Drak nesouhlasně zabručel.
Brumbál se drakovi poklonil a pronesl "Zdravím tě, ó mocný draku!Těší mne že tě poznávám." Z Brumbála mluvila čtyřiceti procentní okena a tak místo draka viděl divadelní představení s názvem Srdce draka.
Tato slova na draka jistě zapůsobila protože se Brumbálovi taktéž poklonil, což draci pro svou hrdost většinou nedělají.
"No...myslím že je na čase abys mi ukázal svou školu, příteli!"zasmál se Arnon. Proč se ti dva u všeho nervózně smějí a za všechny věty dávají oslovení příteli?
"To jistě, jistě...Ale nezapomněl jsi na někoho?"zeptal se Brumbál a přes obroučky půlměsíčků pohlédl k obloze. Začal křepčit kolem zlatého draka a vzývat jeho jméno.
Arnon se opět nervózně zasmál a zamával rukama. A tak dva zarostlí staříci křepčili kolem ó velkého draka, až toho měl celkem pochopitelně dost a oba dva, k velké radosti přihlížejících žáků přilepených na okně, rozdrtil hlavou.
Před očima všech studentů se k zemi snášeli čtyři draci, každý jiné barvy i rasy.
Ten který přistál kousek za Adrielem byl podle všech znaků mladý nebeský drak.Jeho úzká hlava byla potažena jemnými šupinami, jen kolem azurově modrých očí byly šupiny očividně tvrdší.Od širokých nozder se mu celé délce lebky táhly a zakončovaly se nad očima jako obočí dvě ostré kosti, které by se mohly označit jako rohy.Měl takové spíš hubenější tělo, ale svalnaté, což svědčilo o tom že tento druh draků je spíš ohebnější a tak a tak? než bojovnější.Přes krk (který byl delší než byl u ostatních draků – prostě lochnesska) jemné šupiny prořídly a nahrazovaly je velké a tvrdé kruhovité šupiny, které dále kryly celé tělo draka.Na hřbetě krku, kde měl Adriel trny mu vlála světlá, dlouhá hříva.Na hřbetě měl umístěné stříbrné sedlo na němž seděl jezdec.Tam kde sedlo končilo (což bylo asi na kořeni ocasu) mu vyrůstaly nejdřív drobné a potom už obrovské a ostré trny, které zdobily poměrně ocas krátký ocas, mohl měřit tak dva možná tři metry, až ke špičce. Drápy na mohutných tlapách měl zářivě stříbrné, čerstvě vyleštěné.Mezi lopatkami mu vystupovala krásná, obrovská křídla, která měl jako jediný ze všech jiné barvy než šupiny.Křídla byla namodralá a nápadně se od ostatního lišila.
Druhý rak, který přistál hned za první rakem Adrielovi za zadkem (Ó velký zadek ó velkého draka!) byl takové hnědožluté barvy, tudíž to byl bronzový drak.Měl obdélníkovitou hlavu, posázenou drobnými trny, jen u vínových očí se trny trošku zjemnily a nos s velikými nozdrami ze kterých stoupal dým.Místo uší mu z hlavy trčelo několik trnů.Dva na každé straně byly spojeny tenkou blánou.Bronzový drak měl mohutné, svalnaté tělo pokryté velkými šupinami.Každá šupiny ne jeho těle bylí na prostředku nadzvednutá a tvořila tak ostrý hrot, takže jezdec tohoto draka se mohl zranit, když šplhal do hnědého, koženého sedla. Já jsem už přestala vnímat.
Po hřbetě krku mu taktéž rostla hříva, avšak drsná a hrubá jako koňská žíně.Tam kde se krk zvedal na horu od zad měl jediný velký trn, poté bylo místo na sedlo a od poloviny zadku až po špičku ocasu mu opět rostli velké trny, na konci ocasu měl jeden velký a zvlášť ostrý .Tento drak měl jako jediný křídla menší než tělo. Už teď mě to nudí... a to jsme teprv v polovině popisu. Á, vidím, že tys vydržela asi o tři řádky víc. Máš mou poklonu.
Drak jenž přistál po Adrielově pravici byl černý jako uhel, avšak na slunci se jeho šupiny barvily do stříbrna.Drak byl hned po Adrielovi největší z této skupiny. Nějak tuším čí asi bude. Ostatní zůstávali tak na stejné úrovni.
Mohutnou hlavu měl pokrytou tvrdou kůží bez šupin, u žlutorudých očí mu však trčelo několik malinkých trnečků.Od kořene nosu mu rostly dva mezi očima rozdělující se páry jakýchsi výrostků a rostly volně nad očima až kamsi do poloviny krku, nebyly však srostlé s tělem.Mohutný krk měl zespodu pokryt dlouhými, pečlivě poskládanými, rohovitými šupinami, které se netáhly jen po spodu krku, ale z části pokrývaly i břicho a poskytovaly tak drakovi dokonalou ochranu.Po hřbetě krku měl hustou černou hřívu z níž však sem tam vykoukl nějaký ten trn.Ze stran mu krk kryly malé zrohovatělé šupiny, ale dost tvrdé na to aby odolaly slabým kouzlům.Na zádech, na černém, koženém sedle seděl jezdec.Trup velmi tvrdému drakovy kryly tvrdé rohovité šupiny, které se poté táhly i na dlouhý ocas, na jehož hřbetě bylo několik trnů a na špičce chomáč drsných chlupů.Velká blanitá křídla měl roztažená a dával tak najevo svou velikost.Tento drak měl velké, silné zadní nohy, ty přední byly svalnaté, ale trochu užší než přední nohy ostatních draků .Drápy na nohách měl nepřirozeně velké a ostré. Ze všech draků budil právě tenhle největší hrůzu a smrtelný respekt.
Když Brumbál spatřil černého draka, objevila se na jeho obličeji starost a možná i nesouhlas
"Tys ji vzal sebou?"zašeptal přítele. "...Ty jsi ale debil, příteli," zasmál se nervózně Albus.
Arnon na něj starostivě pohlédl "Ano..." heslo bylo špatné "Ale Albusi...Já vím...není to zrovna nevhodnější...ale chci vyzkoušet jestli jí pohár pustí k sobě!"
Brumbál na něj pohlédl zpytavým pohledem "Jen tohle?"zeptal se.
"A..."Arnon nervozně přešlápl jako chlapec který stojí před výpraskem "Možná....jsem pomyslil i na to že by se mohla seznámit s Harrym Potterem...Víš Albusi není taková jako on...Alastor ji vychoval moc dobře!"
Albus si povzdechl. Dohazování nebyla jeho oblíbená činnost.
A poslední drak, jenž přistál od Brumbála nejdál byl drak zelený.Zelený no tento drak měl krásnou smaragdovou barvu.Na jeho těle nebyl jediný trn.Drakovo tělo bylo pokryto pouze tvrdou kůží a na některých důležitých místech se vyskytly tvrdé rohovitě šupiny.Tento jako jediný drak neměl křídla (chudáček) blanitá nýbrž je měl šupinatá (moje chyba, nedočetla jsem větu).Velké šupiny mu kryly křídla až k tělu.
Trojúhelníkovitou hlavu nesl vysoko zdviženou a temnýma modrýma očima zkoumal krajinu kolem sebe.Byl mohutný, ale nebyl větší než černý drak nebo Adriel.Jako jediný drak měl krátké drápy. Přiznejte se, kdo tohle četl?

Žáci Arnona, tedy jezdci sedící na hřbetě svých dračích přátel nebyli nijak zvlášť oblečeni.Možná proto že přes sebe měli kápi, která jim kryla i obličeje, avšak každý z nich měl barvu kápě stejnou jako byl zbarvený jeho drak.
Arnon se k nim otočil a pokynul jim.
Arnonovi žáci se ladně vyhouply a seskočily ze sedel. (Shoda! Shoda! Ne.) Mám použít svou oblíbenou větu?

"Už sem tady!"Hagrid byl udýchaný, nejspíš mu ti koníci dali zabrat.Jakmile spatřil pět nádherných draků před sebou zatajil se mu dech. Kteréžto spatřil, až když se k nim přiblížil na vzdálenost dvou metrů.
"Hagride, tohle je pan profesor Arnon Drean...Arnone tohle je náš šafář, klíčník, děvkař a hajný Rubeus Hagrid..."
"Á...Teší mě!"usmál se Arnon "Doufám že se nám o ty naše potvory postaráte!" (dvojsmysl!)
Hagrid mu podal velkou ruku, ale pohledem stále visel na dracích.
"Potřebují disciplínu..."usmíval se když si potřásal s obrovskou rukou..
"Jo...to jistě... Voni sou krásný...jak sem živej hezčí zvířata než draky neznám...Jednou sem taky jednoho měl...Řikal sem mu Norbert..."Arnon pobaveně mrknul po Brumbálovi, který se jen usmíval. Zbožňuju duchaplné konverzace. Vy taky?
"Teda vono se nakonec ukázalo, že to byla holka..."pokračoval Hagrid "Ale stejně...byla nádherná..."zasněně se nadechl.
"To jistě, jistě..."přitakal s úsměvem Arnon "Draci jsou opravdu krásná zvířata...Asi bych vám měl Hagride, říci jak se ty naše potvory jmenují, že?"
Hagrid se usmíval jako sluníčko "Jo...to by bylo asi nejlepší..."
"Kdyby na vás byli draci moc opovážlivý zajděte za mnou nebo za kýmkoli z mích (rezignuju) (Ale no tak, Žoz. To je jen překlep. Měla tam být mícha) žáků...On vám je zkrotí...Někdy opravdu blázní..."řekl vážným hlasem Arnon, poté však už mluvil tím svým vtipným podtónem, musím podotknou, že i když se Dragones nachází v Rumunsku Arnonova angličtina byla více než výborná ale ne lepší, než jeho čeština. Obzvláště shoda mu šla perfektně "Můj drak - to je ten zlatý – se jmenuje Adriel.Ten bílý, to je drak nebeský to je vlastně dračice jmenu je se Elenë, pokud by tahle dračice dělala problémy a já myslím že zrovna Elenë je celkem klidná, obraťte se Hagride na jejího jezdce jenž se jmenuje Markus Luther." Jezdec si přiložil ruku na srdce a poklonil, kápi si však nesundal.
"Ten druhý drak zelený, je někdy malinko hravý...Svou hravostí dokáže zajít i za meze takže si na něj dávejte pozor...Jmenuje se Sailon (spletl to ředitl, protože je blb, nebo autorka protože je... blb?) a jeho jezdec je Alexander Nierman." Hagrid začínal býti poněkud zmatený "Ten bronzový drak, nebo hnědý chcete-li se jmenuje Restalon...Někdy je občas trošku nedůtklivý, ale jinak se chová přijatelně.Jeho jezdcem je dvojče Alexandera, David." nyní se Arnon z hluboka nadechl a zadíval se na posledního draka "A Naarcil... (Naarcil... minimálně názvem mi to připomíná Elendilův meč. Tohle je asi vykradačka úplně všeho) (Já naštěstí ty tvoje oblíbené šity nečtu) Hagride řeknu vám to na rovinu, je nebezpečný, když u něj není jeho jezdec...Pokud vám tento drak cokoli provede, bylo by dobré kdybyste okamžitě zašel pro mě nebo jezdce, protože jen my dva ho dokážeme uklidnit..."když o drakovy mluvil pod kápí jezdce oděného v černé kápi zazářily dvě modré oči "Jeho jezdcem je Rowena Ralphová." To je ale veselé jméno. Tak bych se chtěla jmenovat, kdybych se někdy hodlala dát na kariéru klaunky.
Po chvilce Arnon obrátil svůj pohled k Hagridovi, ten na něj jen zmateně pohlédl.
"Takže ten bílej, vlastně ta bílá je Elenë, ten hnědej to je Restalon, ten zelenej je Sailon-"
"Ne, ne Hagride...Sailor...a radím vám dávejte na ta jména pozor..."Arnon se uspokojivě pousmál.
"Jo...dobře...takže Sailor, ten váš to je Adriel a ta černá potvora se menuje Naarcil..."
"Výborně..."usmál se Arnon "teď se stačí jen spřátelit..."
Hagrid se usmál "To pude, nebojte pane profesore!"
Arnon se opět nejistě (ne nejistě – nervózně!)  pousmál.Hagridova dobrá nálada ho zarážela.
"Tak půjdeme ne?"ozval se Brumbál "Hagrid si už poradí, že?"
Obr se usmál "Jo, jo..."
Arnon se otočil k drakovi a stejně jako jeho studenti zvedl ruku a položil ji mezi nozdry "Nildar, lasta! Lapsa ëuva tyellera!" Ty vole. Zbožňuju, když si někdo vymýšlí jazyk.
Brumbál se opět pousmál když to slyšel "Elfština není mou silnou stránkou, příteli... (mou taky ne... překlad, prosím) Ale myslíš že pouhá slova postačí?"
Arnon se k němu obrátil a usmál "Postačí...A nyní pojďme!"
Brumbál byl rád že alespoň někoho může provést jeho nádhernou školou, která mu byla životem.
Před vchodem do hradu se Arnon zastavil a sáhl na zdění oblouk z pískovce "Tento práh jsem nepřekročil už desítky let...Je krásné být na místě kde to všechno začalo..."
Brumbál na něj pohlédl přes své brýle "To jistě...Ale pojďme rychle do večeře nezbývá tolik času..."
Mám dost, děcka.