Otec a syn 1

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Ve zmijozelské společenské místnosti panovalo naprosté ticho. A to proto, že zmijozelská společenská místnost byla úplně prázdná.(Tak tohle mě opravdu pobavilo...:D) Až....na jednu vyjímku (tak moment, když tam byla ta "vyjímka", tak místnost přece nemohla být prázdná?? Jsem zmatená).(To teda nejsi sama. Jsem si dokonce jistá, že i autorka byla ve chvíli, kdy to psala zmatená...nebo pomatená?)V jedovatě zeleném hedvábném křesle seděla tmavá mrtvá postava,,která byla otrávena jedem z křesla,se světlými vlasy a přemýšlela. Bylo to zvláštní, ale seděl tam Draco Malfoy a přemýšlel o svém dosavadním životě(Být či nebýt?).(Nemyslíš, že tato otázka je už trochu ohraná?)(No, ale nebylo by špatné, kdyby se rozhodla pro "nebýt")Moc dobře si uvědomoval, že ho nemá nikdo ve škole rád(chudáček *smrk*)a každý se mu raději obloukem vyhýbá. Ale proč?( ze stejného důvodu, proč kuře přeběhlo silnici!)Na tuto otázku také znal jasnou odpověď(Tak proč se ptá?). Protože si znepřátelil Harryho Pottera, oblíbence mezi všemi. Jenže moc dobře věděl, že to nebyla tak zcela jeho vina. To jeho rodiče byli Smrtijedi(Fakt? Jak velice překvapující...zvláště to, že jsou to smrtijedi s velkým "s" )(zvláštní, že se ještě najde někdo, kdo to umí napsat správně, ale to tomuhle "veledýlu" moc nepřidává)a samozřejmě toužili mít dědice v podobě stejného vraha jako byli oni sami, a proto ho vychovali tak, jak ho vychovali( a to jako jak? Smím-li se tázat...). Chodil po škole a rozhlašoval o Potterovi lži a pomluvy(Drbna jedna),i když většina z nich nebyla pravdivá(To je divné, vzhledem k tomu, že se jedná o lži a pomluvy...).A k tomu mu dopomáhali Crabbe, Goyle a Pansy Parkinsonová(Nepsalo se tam, že ho nikdo neměl rád?)( jo, psalo...*fňuk* chudáček Crabbe a Goyle nemaj jména...a ta pitka Parkinsonová jo....ať se jde autorka vycpat!!!).I když je k smrti nesnášel(mohl radši umřít... mě už to nebaví, to nemá děj)(Myslím, že autorka ráda okecává nesmyslné situace...), musel mít někoho, kdo jej obdivoval a chodil po škole s ním, protože jinak by ho ostatní naprosto zničili (určitě by po něm začali házat shnilé ovoce!).Draco se už dávno chtěl změnit(chirurgický zákrok?)(plastické operace už v dnešní době nejsou nic neobvyklého), chtěl se chovat naprosto jinak, chtěl se stát dívkoua(ne)chtěl mít s Potterem (vůbec nic) všechno společné(ho). Jenomže ze školy přijel domů, kde měl svoje(kupodivu...škoda, že tam nebyli cizí)rodiče a ty ho zase utvrdili v názoru, že lord Voldemort je jeho pán a že je skutečně chlapec.

Přemýšlel by dál, ale jeho mozek v tu chvíli vypověděl službu. No a možná by se jeho myšlenky stočily tím naprosto nesprávným úchylným směrem, jenže vtom do společenské místnosti vstoupili dvě vysoké, široké, bystrozraké a urostlé postavy (Byli to Pat a Mat a ten třetí, co tam s nima nebyl... to byl Šach).Draco strnul a pozoroval je. Najednou se rozsvítila něčí hůlka. Malfoy zpozoroval jejího majitele a okamžitě v něm poznal profesora Lupina. Ten druhý stín stál v pozadí. "Malfoyi? Co tady děláš? Neměl bys dávno být v postelia užívat si se svými slizkými přátelíčky?"

"Ehm, já...no...můžu vědět proč jste přišli?"(Ne) oplatil jim to Draco.(Páni, ten jim to ale nandal)(Jo, jo, myslím, že se z toho budou klepat ještě nejméně týden)Profesor se zdál být se zaraženými větrya na jednu chvíli se mu v obličeji objevil zlostný výraz, jelikož pochopil, že ty fazole s cibulovou omáčkou nebyly vhodný výběr,ale hned jej zahnal do kouta a pokračoval klidným, vyrovnaným hlasem. "Samozřejmě. Musíš jít s námi. Proto jsme tady. Potom se vše dozvíš. A teď pojď," a to bylo všechno (Tak jo... Proč je tam tolik vět, proč to není souvětí? a proč je to taková debilita?)(Myslím si, že autorka chtěla tuto pasáž trochu zdramatizovat, ale tak trochu se jí to nepovedlo...). Dracovi ani v nejmenším tohle vysvětlení nestačilo (Komu taky ano? Když na mě začne někdo mluvit v naprosto jednoduchých a hlavně prostoduchých větách, ztrácím koncentraci a pointu celé debaty), ale byl moc zvědavý, proto vstal a vydal se za Lupinem a Pastorkem. Procházeli ztemnělými chodbami bradavického hradu a nakonec spočinuli(jak poetické) před vchodem do kabinetu ředitele školy. "Chovejte se slušně Malfoyi (jinak vám strýček Kingsley naplácá na zadeček)a zatím nic neříkejte," napomenul ho Kingsley Pastorek. Jenže Draco až moc přemýšlel ( v posledních pár odstavcích přemýšlí opravdu moc často)osobě a svém chování, že by stejně neodporoval. A navíc byl na to až moc vystrašený (chudáček...* fňuk*, jsem tak útlocitná, že je mi ho líto).Trojice (to mi připomíná název jedné firmy na zpracování šrotu...)v ešla do útulné kruhovité místnosti, kde seděl za stolem profesor Brumbál. "Dobrý večer, pane Malfoyi," řekl s odměřeným výrazem. Vedle učitelského stolu seděl na jednoduché dřevěné (Njn, ve školství se vždycky šetří)židli Harry Potter. Ve tváři měl kyselý výraz a cucal citrón, protože byl docela vyděšený. Podíval se na něj a jeho pohled o něco zkysovatěl(co to má být?)(to je to samé, jako když ti zkysne mléko, až na to, že autorka vymyslela naprosto nový tvar...). Profesor Brumbál vstal a začal přecházet po místnosti (ani si chudák stará nevšiml, že má v pokoji tolik lidí). Profesor Lupin ani Kingsley u něj dosud nezaznamenali takové známky roztěkanosti a napětí, tohle nebyl ten starý moudrý a vždy klidný profesor, tohle byl senilní starý dědula z domova důchodců, který se zapojil do televizního pořadu Výměna ředitelů školy. "Tak tedy..."(kdo to řekl?) jenže vtom vtrhl do kabinetu profesor Snape s roztrhaným hábitem, zkrvavenou tváří a prohnaným (asi měl průjem, nebo zácpu?) výrazem. "Pane řediteli! Je to pořád větší a větší a větší a já už nevím, kam to mám ...!Já......už-ne!" v tu chvíli se otočila běžel zpátky na záchod, jenže to nestihl a svalil na zem a Lupin s Pastorkem k němu přispěchali a pomáhali mu na nohy. Když se zvedal, viděli v jeho tváři dokonce slzy (chudák...soucítím s ním, měl by zkusit Espumisan)(Možná neměl zácpu, ale potíže s prostatou. Myslím, že by měl raději vyzkoušet Prostenal). Draco ani Harry neznali tenhle výraz učitele lektvarů a ani jeho tak utrápenou tvář (bodejť by jo´). "C-co se děje?" optal se vystrašený Potter a přitom se mu chvěl spodní ret. Ředitel školy ho nevnímal(Nezdvořácký parchant). "Nesnažte se skrývat svou bolest, Severusi. Vím, jak vám je,také jsem měl zácpu"pronesl laskavě a zamyšleně odvrátil zrak. "Ne! Nikdo nemůže tušit jak mi je!" najednou upřel svůj pohled do dáli. "Ne! Mario! Vrať se, já-nemohu, už nemohu dál, mě z toho nepořádku na školních pozemcích už doopravdy jebne! Nemůžu bez tebe žít! Nejsem nic, nejsem nic....bez tebe a tvého projímadla..." a opakoval stále stejná slova, stejné věty, stejná písmena, stejné samohlásky, stejné souhlásky, ...Stále promlouval k neznámé ženě jménem Maria a přidal ještě jedno jméno. Volal neznámou Eleanor (to je ale děvkař). Profesor Lupin a Kingsley Pastorek ho dál přidržovali a nevěděli si s ním rady. Ředitel se konečně obrátil na Draca a Harryho. "Tak a teď vy. Musím vám vysvětlit určitých pár věcí.Pravidlo číslo 1: Nikdy nejez fazole, když víš, že záchod je nebezpečně daleko, pravidlo číslo 2: Nikdy fazole nezapíjej máslovým ležákem, který je již několik století prošlý, ... Tak a teď se ještě dostáváme k méně důležitým věcem.Víte, na světě je mnoho zla a musí se ničit, ničit a jedině ničit.Není bezpochyby možné, aby bylo vybito všechno, protože se musí udržovat rovnováha. Ale ta by tu nenastala, kdyby...bla bla bla bla bla... a pamatujte, nikdy se nevracejte časem, protože byste mohli úplně změnit bu..."
"Promiňte, že vás přerušuji, pane profesore, ale nemáme čas!" řekl Lupin
"Aha, tak to je jiná, nuže tedy, pokud nemáme čas, nemůžeme jím ani cestovat." odpověděl Brumbál a znovu se zamyslel.
"Je to větší a větší. Za chvíli pronikne do hradu a zahubí všechno živé!" ozval se profesor Lupin znovu.Brumbál se zamračil, ale pokračoval. "Tak tedy už nemáme času! (Zajímavý obrat, nemyslíš? Nemáme času....hm...) Poslouchejte mě pozorně. Tentokrát vše řeknu na rovinu. (Třeba se konečně něco dozvíme po několika odstavcích, ve kterých nevím Vo co go) Voldemort se dostal až k Bradavicím. Ano, až před naše brány.(Hanibal před branami!!!!)A teď potřebujeme vaši pomoc. Vytvořil kolem hradu obrovsky neprůstupnou bílou Mlhu utrpení... eh...co to kecám ta mlha je z technoparty, Voldemort tam vytvořil zahradu s fialkami.Když do ní vstoupíte, všechna bolest ve vás se probudí k životu, vy se stanete zombie a bude vás zevnitř užírat, pomalu, až najednou-zvolna vám doslova pukne srdce (Puk!).Ale vy dva jste vyjímkou. Tedy přesněji jeden z vás. (Ale jelikož se říká: "Všichni za jednoho, jeden za všechny", tak nakopeme zlu zadek společně)Jeden z vás je...........................(těch teček je opravdu málo............)syn Voldemorta." Po těch slovech zavládlo v místnosti naprosté ticho. Harry Potter třeštil oči na Brumbála a spodní čelist mu spadla až k hrudi (možná by měl ukončit studium magie a dát se raději na klaunství...myslím, že do cirkusu vás vezmou vždycky).

Draco se tvářil neutrálně, ale v těle mu narůstal strašlivý pocit a srdce začalo divoce bít . "To nejde," zašeptal sotva slyšitelně Draco.

"Co prosím? Vám se už zase něco nelíbí? Co si to dovolujete, vy jeden malý, hnusný, protivný..."

"Prostě to nejde,nemůžete jíst řízek bez okurky" pokračoval zřetelněji Malfoy. "Já i Potter moc dobře víme, jak odporně řízek bez okurky chutná...známe to od svého pravého otce." Brumbál vzdychl a stejně si dal do pusy pouze studený řízek.Slova se ujal Lupin. "Vlastně je to tak, že byste oba mohli být synem lorda Voldemorta. Ty, Draco, pro tvůj vyzvracený (ach, vzpomínky...) osud je snadné vysvětlení. Voldemort mohl svého syna předat někomu ze svých Smrtijedů a to mohl být právě Lucius Malfoy, protože ten mu byl opravdu oddaný a věnoval se mu v mnoha směrech. Měl syna velmi rád, Voldemort je taková citlivá dušička,ale nemohl se o něj starat. A ty, Harry, to je stejně jednoduché. Matku bys měl stejnou, ovšem otec..."(Co prosím?????? *Nechápavě třeští oči*)

"A dost! To není pravda! Nevěřím vám!" rozkřikl se Potter (Já jim taky nevěřím a neřvu tu jak na lesy).Draco jen vzdychl.Už chápal, proč má tu svěrací kazajku,on byl opravdu psychicky labilní! "Uklidni se Harry..." a tak to šlo dál a dál a dál a dál a dál a už toho nechám, až se Potter konečně uklidnil, dal si do pusy dudlíček a rozhovor mohl pokračovat dál. "Takže, co hodláte udělat dál?" zeptal se Draco.
"Musíme-my my-musím-me vás (velmi jasné a srozumitelné)......jediná záchrana spočívá ve vás. Kdyby jste šli ven a nějak Voldemorta zarazili, nebo-nebo......"

"Takže všechno závisí na nás. Jestli jsem to dobře pochopil, máme jít ven, kde jeden z nás zemře a druhý bude Voldemortův syn. Toho bude Pán zla lákat na svojí stranu ("Pojď vem si lízátko chlapečku... neboj, já ti neublížím?), ale on nesmí podlehnout (Přesně tak, musí říct vždy důrazné ne, odejít a nechat ho tam jako hlupáka stát) a zabít ho," pravil Draco.

"Ano, ano mladý pane. Takhle přesně to má být. Nejste tak proradný, jak mi bylo řečeno, jste naopak velmi, ale velmiinteligentní," divil se Kingsley Pastorek. Profesor Lupin se zachmuřil. "Takhle to ale nebude. Nemůžeme vás tam poslat. Nemůžeme prostě jednoho z vás obětovat!"

"Ale nemáte jinou možnost," povídal Draco a sám se divil, kde se najednou vzala ta hrdinská slova (Já se taky divím). Věděl, že tam prostě musí jít a zabít Voldemorta.....nebo zemřít. Potter je .......prostě Potter (Jak logické...)(Počkej, já si myslím, že tohle má nějaký filozofický význam. Jen se nad tím zamysli...)(Aha... možná právě přicházím na pointu, to je jako říct: Banán je prostě banán). Tomu všechno vždycky procházelo, vždycky věděl (tady něco chybí)co říct a jak se chovat před Voldemortem. Draco nepochyboval o tom, že Potterzase vyvázne se zdravou kůží, přemůže Pána zla, zatímco on bude ležet mrtvý někde na školních pozemcích. Prostě to věděl.(A proto já si myslí, že to bude přesně naopak) Potterův osud byl prostě jako vystřižený z nějakého románu a on byl zlo.

Pokračování příště.Bože néééé!Neber boží jméno nadarmo!... Ale v tomto případě se snad dá přimhouřit oko...

Zpět na hlavní stranu blogu